Sluneční hodiny

Sluneční hodiny na Astronomické věži

Na Astronomické věži byly patrně čtvery sluneční hodiny. Dochovaly se však jen jedny, a to na východní straně, které se svou ornamentální výzdobou liší od ostatních hodin v Klementinu. Opraveny byly při poslední rekonstrukci věže. Na západní straně věže se z celých slunečních hodin dochoval dodnes už jen polos. Restaurování malovaného číselníku v podobě fresky by vyžadovalo záchranný výzkum a nejspíše by bylo nutno namalovat celý ciferník znovu. Vzhledem k velké náročnosti nebyly tyto hodiny při žádné z oprav věže ve 20. století rekonstruovány. Viditelnost těchto hodin je ovšem špatná, protože Hala služeb, postavená okolo r. 1930 na nádvoří Klementina, výhled na hodiny zastiňuje. Dochovaly se písemné doklady, že na věži existovaly i jižní hodiny. To je zcela přirozené, protože právě jižní hodiny bývají těmi, které se staví nejdříve. Ty se nám ani ve zlomku nedochovaly. Podle starých fotografií z přelomu 19. a 20. stol. se zdá, že věž byla ještě do minulého století vybavena i severními hodinami. Zde se ovšem polos musí odklánět směrem ode zdi. Tím bychom měli v Praze o jednu raritu navíc. Severní hodiny jsou opravdu velkou vzácností, natožpak věž, která má sluneční hodiny na všech svých čtyřech stranách. Praze nejbližší takovou věží se čtverými hodinami je patrně věž v budově Landhausu v rakouském Linci.

Sluneční hodiny na Hospodářském dvoře

Hodiny jsou datovány do roků 1658 až 1662 (jak potvrzují nápisy); není jisté, zda jejich autorem je jezuitský astronom Valentin Stansel (1621–1705). Dvoje hodiny jsou na jižní stěně (levé - pravé) a  dvoje na východní stěně (levé - pravé). Většina hodin je bohatě malována (zobrazují biblické motivy) a navíc jsou zajímavé i po gnómonické stránce. Například pravé východní hodiny na Hospodářském dvoře ukazují čas od posledního západu slunce. Jejich kalendárium sestává ze dvou hyperbol a jedné přímky pro slunovraty a rovnodennosti. Latinské nápisy říkají: "NON SOLO PANE VIVIT HOMO" ("Nejen chlebem živ je člověk") a "ET VERBUM CARO FACTUM EST" ("Slovo tělem učiněno jest").

Sluneční hodiny na Studentském nádvoří

Na Studentském nádvoří jsou umístěny dvoje nejstarší klementinské sluneční hodiny (1658), jedny na jižní a jedny na východní stěně. Tyto hodiny jsou považovány za nejhodnotnější - jejich ukazatele jsou kolmé ke stěnám a mají nody. Ukazují tři časy najednou: obvyklý pravý místní sluneční čas (PMSČ), čas uplynulý od východu slunce a čas uplynulý od západu slunce předchozího dne. Na hodinách jsou i tři datové křivky. Východní hodiny zdobí obraz kostry s kosou a přesýpacími hodinami. Na jižních hodinách je obraz anděla ukazujícího deset přikázání modlící se ženě.

Sluneční hodiny na Révovém nádvoří

Na Révovém nádvoří bývaly k vidění troje hodiny na východní stěně (levé - střední - pravé) a troje na jižní (levé - střední - pravé). V roce 2005 zde byly na západní stěně, po více než padesáti letech, odhaleny další dvoje (levé - pravé), ukryté pod bující révou. Při celkové revitalizaci nádvoří byla provedena také renovace slunečních hodin. Omítka byla již poškozena, byly patrné jen základní motivy výzdoby. Některé části číselníku, hodinové rysky, číslice nebo datové křivky a ukazatel levých hodin chyběly. Srovnáním stylu výzdoby a datace jiných malovaných hodin v Klementinu, byly sluneční hodiny na západní stěně Révového nádvoří vytvořeny pravděpodobně ve druhé polovině 17. století nebo v 1. polovině století osmnáctého. Například sousední jižní levé hodiny na Révovém nádvoří mají vročení "1662" a východní hodiny na Studentském nádvoří "1658".

Západní hodiny na Révovém nádvoří zřejmě nikdy v minulosti nebyly přemalované, což je jistě unikátní příležitost vidět původní práci jezuitského astronoma a malíře. V kontrastu s tím například jižní pravé hodiny byly přemalované v průběhu staletí snad desetkrát, čímž vznikla dnešní gnómonická chybnost. Autor těchto slunečních hodin, ani jiných hodin v Klementinu, není znám. Jisté je, že musel mít určité astronomické vzdělání. Astronom Valentin Stansel (1621–1705) pobýval v Klementinu příliš krátkou dobu, než aby stihl hodiny vytvořit. Astronomii se zde věnoval také Theodor Moretus (1601/2– 1667), který pobýval v Praze od roku 1630 a jeho přednášky zahrnovaly i podstatnou část gnómoniky.